2004-013


2004-04-19, 03:19:00.080 UT; Bajkonur, PU-1/5; Sojuz-FG, 009

2004-013A
SSC 28228
Sojuz-TMA 4   (Союз-ТМА 4) Rusko
ISS-8S   (International Space Station 8 Soyuz)
EP-6   (Экспедиция посещения 6)
Transportní kosmická loď; během připojení k ISS slouží jako záchranný prostředek.
Kosmickou loď vyvinula OAO RKK Energija im. S. P. Koroljova, Koroljov, Moskovskaja oblasť, výrobcem je ZAO Zavod eksperimentalnogo mašinostrojenija (ZEM), jež je součástí koncernu RKK Energija. Provozovatelem je Federální kosmická agentura (Roskosmos).
Loď se vzletovou hmotností 7200 kg model 7K-STM má typové označení 11F732 (výr. č. 214) a její celková délka je 698 cm a maximální průměr 272 cm. Sestává ze tří základních jednotek:
- návratového modulu (SA = spuskajemyj apparat); modul má kuželovitý tvar o délce 214 cm s maximálním průměrem 220 cm, vnitřní objem je 3.85 m3. Uvnitř jsou umístěny tři sedačky typu Kazbek-UM zavěšené na amortizátorech.
- obytné sekce (BO = bytovoj otsek]; modul má délku 329 cm, maximální průměr 220 cm a vnitřní objem 6.6 m3; je zde umístěn systém zabezpečení životních podmínek, systém termoregulace a hygienické zařízení ASU (assenizacionno-sanitarnoje ustrojstvo). V přední části je stykovací uzel s hermeticky uzavřeným průlezem SSVP (sistema stykovki i vnutrennogo perechoda). Na vnější straně modulu jsou umístěny vyklápěcí antény systému Kurs-A.
- přístrojové sekce (PAO = priborno-aggregatnyj otsek); úsek má průměr 210 cm, délku 50 cm (objem 2.2 m3) a nese orientační a navigační systém, energetický, klimatizační, telemetrický a povelový systém MBITS a programové časovací zařízení. Dále obsahuje motorový úsek s výkyvně uloženým hlavním motorem KDU (korrektirujuščaja dvigatelnaja ustanovka) o tahu 4.1 kN, 14 korekčních a orientačních motorů systému DPO (dvigateli pričalivanija i orientacii] a 8 motorů orientačního a stabilizačního systému DO (dvigateli orientacii). Na povrchu je umístěn radiátor klimatizačního a termoregulačního systému. K bokům motorového úseku jsou připojeny panely slunečních baterií o rozpětí 10.6 m.
Maximální doba letu po připojení ke stanici je 200 dní (celková záruční doba je 210 dní). [1],[2],[3]
Posádka:
  Hlavní:               Záložní:
Gennadij Ivanovič Padalka Roskosmos, Rusko 2. let Saližan Šakirovič Šaripov Roskosmos, Rusko
Edward Michael Fincke NASA, USA 1. let Leroy Chiao NASA, USA
André Kuipers ESA, Nizozemsko 1. let   jen na ISS              Gerhard Paul Julius Thiele ESA, Německo
Jurij Georgijevič Šargin VKS, Rusko   jen z ISS na Zem
Poznámka:
V posádce jmenované dne 2002-03-19 byl jako třetí člen ruský kosmonaut Oleg Kononěnko; po zastavení letů raketoplánů a omezení základních posádek z tříčlenných na dvoučlenné byl Kononěnko vyřazen z Expedice 9 a nahrazen "návštěvníkem" André Kuipersem.
Parametry dráhy:
2004-04-20.89 51.63° 90.11 min 262 - 297 km
2004-04-21.40 51.63° 91.81 min 356 - 371 km
2004-10-23.96 51.64° 91.77 min 356 - 366 km

Události:
2004-04-19 03:19:00 UT: Vzlet.
03:27:48 UT: Oddělení od horního stupně rakety.
06:54 a 07:34 UT: První korekce letové dráhy; motor pracoval 50.3 a 49.7 s. [2]
2004-04-21 04:54 UT: Zahájeno závěrečné přibližování.
05:01:03 UT: Připojení ke stykovacímu uzlu modulu Zarja.
~06:25 UT: Otevření průlezů mezi kosmickou lodí a ISS a následný přestup kosmonautů. [2]
2004-10-23 Přestup kosmonautů z ISS do kosmické lodi.
21:08 UT: Oddělení lodi od stykovacího uzlu modulu Zarja.
23:42:37 UT: Zahájení brzdicího manévru; motor lodi pracoval 258 s a snížil rychlost o 115 m/s. [2]
2004-10-24 00:11:39 UT: Vstup do hustých vrstev atmosféry.
00:36 UT: Přistání návratového modulu 70 km severovýchodně od Arkalyku (Kazachstán); doba trvání letu 187.89 dne. [2]
2004-013B
SSC 28229
horní stupeň rakety   Rusko
blok I  
Třetí stupeň nosné rakety; válcové těleso o hmotnosti asi 2400 kg má délku 810 cm a průměr 266 cm. [1]
Parametry dráhy:
2004-04-19.87 51.65° 88.59 min 188 - 222 km
2004-04-20.85 51.66° 88.22 min 174 - 198 km
2004-04-21.77 51.66° 87.06 min 126 - 131 km

Události:
2004-04-19 03:19:00 UT: Vzlet.
03:27:48 UT: Oddělení transportní lodi. [2]
2004-04-22 Přirozený zánik v atmosféře po 3 dnech letu. [4]
Zdroje informací:
  1. J. Sedláček: Katalog kosmických těles; Česká Třebová, 2007 (rukopis).
  2. 2004-013A – Sojuz-TMA 4 / A. Vítek – 2010-03-20 - http://www.lib.cas.cz/space.40/2004/013A.HTM.
  3. Sojuz TMA-4 - [2014-03-13] - http://www.russianspaceweb.com/iss_soyuztma4.html.
  4. Satellite Catalog - https://space-track.org/#/catalog.
Poslední aktualizace: 2014-04-16       © Jan Sedláček